Dračí Doupě - PK
Úvod
Novinky
Naše družinka
Podoba družinky
Kronika
Síň slávy
Opustili družinku
Hřbitov soukromý
Hřbitov veřejný
Světy
Kyprie
Kulty
Samurajové
Řád
Paladinové
Ramtolové
Ceníky
- Kompletní
Pyrofor
Theurg
Kůže
Hostinec
Nástroje
Služby
Vetešnictví
Kovy
Bestiář
Zvířata
Humanoidé
Nemrtví
Zbraně
Artefakty
Boj tváří v tvář
Střelecký souboj
Zbroje
Artefakty
Běžné
Poezie
Básně
Povídky
Porosty
Bylinky
Houby
Ostatní
Dovednosti nové
Dovednosti v.1.6
Downloads
Galerie
Community
Kniha návštěv
Příspěvky
Napište
Weby
Links
Autoři
Credits

Naše dovednosti

Pro zájemce jsme tu připravili několik povídek. Není jich pořád zrovna dost a tak bychom ocenili kterékoliv Vaše příspěvky.

[ Nahoru ]



Nyní tu máme tyto povídky:

- Paměti Harfy -

- Drakobijec -

[ Nahoru ]



Paměti Harfy

Lidé z Giristor, města ležícího v horách na jihu Bonnoru, prožívají většinu života v poklidu. Válku však dobře znají, snad lépe než by si přáli. Země ležící na západ je temná v noci i ve dne. Jedná se o nechvalně proslulou zemi, plnou stvoření, která nikdy nezamhouří oči. Smoliorw. Už několikrát se lidem z Giristor zdálo, že v dáli slyší výkřiky bolesti mučených zajatců.
   Smoliorw tenkrát vyslal armádu zmutovaných skřetů, aby zničili Giristor a tak nastolili Válku spojenců. Tenkrát bylo mnoho mrtvých. O mém putování zpívá už jen harfa, jelikož jsem jedním z nich.
   Patřil jsem tehdy do kultu harfeníků. Naší povinností bylo udržovat rovnováhu ve světě. Harfa si totiž pamatuje mnoho špatného, dobrého i správného, co se kdy stalo, a o tom nám pak zpívá…
   Měl jsem tehdy za úkol pomoci Giristor v brzkém boji se skřety. Když jsem dorazil, byla již polovina lidí v několik mil vzdálené pevnosti Dirioll. Dirioll je velice stará pevnost položena krajem ke skále a cesta k ní je lemována velice strmými kopci. Tam na jejich hradbách stála spousta připravených lučištníků. Stráže jsem potkával na každém rohu. Spousta vyděšených lidí seděla u vnitřní strany hradeb. Matky utěšovaly své děti a starší se snažili zapojit své síly při cvičení mladých. Pohled to byl nezapomenutelný.
   Prošel jsem obří branou a zamířil ke schodišti, na jehož konci by měla být hlavní budova zdejšího vladaře, Mistra O`Denoho. Jakmile jsem udělal krok na první schod, zatarasila mi cestu dvě kopí, po stranách stojících strážců. „Kdo jsi?" promluvil jeden z nich. „Jmenuji se Otmed or Nor a jsem ve službách harfeníků, musím nutně mluvit s vaším velitelem!" řekl jsem poněkud rozčíleně, jelikož je každé zdržení velmi nežádané. Strážci se na sebe podívali, jeden z nich přikývl a kopí mi uvolnila cestu. Pokračoval jsem. Dále to bylo již bez problémů. Vešel jsem do veliké místnosti, uprostřed stál stůl, kolem něho chodil velice nervózně naladěný velitel armády, hovořící s mistrem, který postával v klidu u zdi. Mistr byl starší než jsem předpokládal a k tomu velice zesláblý a unavený muž. Zapojil jsem se do debaty. Nabídl jsem pomoc harfeníků. Velitel se mnou souhlasil, ale mistr nikoliv. Když jsme skončili, řekl nám ještě: „Dirioll nebyla nikdy dobyta a já to nehodlám nijak měnit!"
   Den boje se blížil. Já se svými písněmi zvyšoval morálku u všech obyvatel. Všichni byli velice stateční a odhodlaní a měli v úmyslu se navrátit do svých domovů. Písně byly z dávných dob a pojednávaly o silných a odvážných hrdinech zapomenuté doby. Vždy když jsem dozpíval pronesl jsem ještě volně: „Hrdinové nejsou jen v písních, ale také v našich srdcích."
   Přípravy byly již téměř dokončeny. Už se jen čekalo. Poslední den před bojem jsem ještě jednou zašel za mistrem. „Opravdu nemám poslat pro pomoc harfeníků?" zeptal jsem se, přestože jsem odpověď dobře znal. „Ne, jen ať ty bestie přijdou, mi je zdoláme i bez cizí pomoci!" Při mluvení vytasil meč a mně se zdálo, že se ze zesláblého starce stal ve vteřině silný a odhodlaný muž. Ten zamířil ke dveřím, aby byl se svými lidmi, až to vypukne. Záviděl jsem mu jeho odhodlanost a sílu.
   Začalo se stmívat. Všichni čekali že boj začne v noci. Tuto noc. Ke všemu nepohodlí ještě začalo pršet. Nikoho však déšť ani trochu nezchladil. Střelci jsou připraveni na svých místech. Muži s píkami jim stojí po boku. Z nebe uhodil blesk do stromu na nedalekém kopci. Nachvíli osvítil okolí. „Už jdou!" zazněl, trochu zoufalý výkřik z cimbuří. Mistr, který je mezi veliteli na bráně, zvolal: „Kolik?!" Chvíli nastalo ticho. „Dobrých pár tisíc!" Mistr se zahleděl do dáli a pro sebe si zaklel. K pevnosti se blíží tisíce skřetů a zdálky to vypadá jako nikde nekončící mrak. Mistr tasí. Lučištníci si připravují šípy. Skřeti se přesunují před pevnost. Déšť stéká po kožených zbrojích obránců. Řev nedočkavých skřetů se odráží od skal. Nedočkavostí začali mlátit zbraněmi o zem, až se začalo ozývat hluboké dunění. Táhlý tón skřetího rohu se roznesl po okolí, oznamujíc útok. Skřeti se vrhají k pevnosti. Mistr pozvedá meč. Prudce jím seká vpřed a nad pevností je slyšet bojový povel na útok. Šípy zasviští. První řady skřetů popadají. Zbytek se ale dostává k hradbám a bráně. Začíná být cítit pach krve. Bitva je tu!
   Já, Otmed or Nor, stojím s krátkým mečem, lehkým štítem a poutnickou róbou na sobě, před branou, která se otřásá v obrovském náporu. Loutnu mám přehozenou přes rameno tak aby mi nevadila při boji. Hluk narůstá. Má kolena se třesou, jak jsem nervózní. Nejsem žádný dobrý šermíř a i kdybych byl, dobrovolně bych se nepustil do tak sebevražedného boje. Vojáci se i přes strach chovají podle rozkazů. Obdivuji statečnost těchto odvážlivců.
   Skřeti se již dostávají na hradby. Meče si hledají své cíle. Smrt stíhá smrt. Válečníci, kteří mi stáli po boku kousek ustoupili. Brána již dlouho nevydrží. Vzhlédnu k obloze. Kapky deště mi stékají po tváři a po tmavých vlasech. Hvězdy nevidím. Jakoby se báli sledovat tento krutý boj.
   Cítím obrovskou únavu, přestože jsem ani nepozvedl meč. Závora již praská. Upřeným pohledem vzhlédnu k bráně. Vítr se trochu zvedne. Mé vlasy v něm začnou vlát. K sobě si zašeptám:

„Až smrt na křídlech písně dorazí,
na písni dlouhé, až podlé to je!
Poté já tvůj ostud porazím,
Na konci, kde harfa se zasměje!"

   Poslední slovo zvolám a vrata se rozráží do stran. Ve vteřině vpadnou skřeti dovnitř. Bojový pokřik zní. Vrhnu se do nich a se mnou i všichni ostatní. Sekám co můžu. Svých zranění si vůbec nevšímám, stejně smrt musí přijít, někdy. Jediné co vidím je horda krvelačných skřetů.
   Hluk boje zaplavil údolí. Svist šípů a kovový břinkot mečů zde bude slyšet celou věčnost…
   Prudce se oháním do všech stran. Krev skřetů halí mou čepel. Mí spolubojovníci padají a umírají. Déšť se mísí s potem a krví. Hodlám znovu seknout a zahlédnu, jak přede mnou jeden mladý voják probodl napřáhnutého skřeta, který by mě dozajista setnul hlavu. Zachránil mi život. Vzhlédl ke mně a drobně se pousmál. Napřáhnul se na další úder. V tu chvíli ho někdo sejmul po zádech. Vyprsknul rudou krev a svalil se k zemi. Jak skřeti vycítili snadnou kořist, tak do jeho mrtvého těla sekali víc a víc. Mé rozhořčení nezná meze. Řvu a oháním se ze všech posledních sil. Náhle cítím nesnesitelnou bolest v noze. Padám k zem. Dlouhá dýka mi rozrazila chodidlo. Krev. Všiml jsem si i spousty dalších ran na celém těle. Smrt přicházela. Nevím ani kolik jsem zabil skřetů, ani jak dlouho jsem vydržel bojovat. Mohla to být jen malá chvíle, nebo i celé věky.
   Vím že zemřu. Čekám a připadá mi to jako věčnost. Bolest jako by pomalu ustoupila. Tma kolem se začíná zalévat světlem. Trvá to takovou dobu… Vezmu loutnu. Můj zpěv se začne roznášet po širém okolí.

„Ó, hrdinové z dávných dob,
vy jenž sílu máte,
vás je potřeba stále,
když čest uznáváte.

Bez vás dějiny by byly strohé,
chráníte nevinné, dobré, ubohé,
kde ale jste když sílu nemáme?
nevíme, jste tajemství neznámé…

Kéž by jste byli,
tam kde vás chceme,
když není dost síly,
sami to nezvládneme.

Ó, hrdinové z dávných dob,
vy jenž sílu máte,
vás je potřeba stále,
když čest uznáváte.

Však vy přijdete,
harfa o vás zpívá,
„namarie" řeknete,
„dosti sil vám zbývá!".

Namarie, Namarie!"

   Nevím co se tam stalo. Nebe prořezávaly paprsky světla a můj hlas přehlušil zvuk boje. Obránci stáli odvážněji a odhodlaněji, než kdy dřív. Slunce vyšlo. Paprsky rozzářily hroty šípů a kopí. Hrdinové se začali vracet…
   Skřeti začali ztrácet veškerou naději a zmocnilo se jich zoufalství. Panika. Obránci bojují jako nikdy. Sami neví co se děje. Legendy z písní a básní se navrátili, aby pomohli, těm, kteří to potřebují…
   Vítězství přišlo brzy!
Harfa se nakonec přeci jen zasmála…

[ Nahoru ]



Drakobijec

Můj příběh pochází z dávných dob, kdy si ještě hrdinové cenili cti a odvahy. Býval jsem tehdy mladým a silným rytířem, na kterého mě pasoval náš milovaný král Niron IV.
   Vše začalo jedné dlouhé a hluboké noci. Usrkl jsem ze džbánu s vynikajícím pivem a se slastným povzdechem natáhl nohy ke krbu. Oheň tiše praskal a prohříval mi ztuhlé klouby. Vítr a déšť zůstaly za špinavými okny hostince, kde prudce narážely na vyprahlou zemi. Pár posledních hostů si mě příliš nevšímalo, a tak jsem si je mohl v klidu prohlédnout. Najednou spatřím nějakého starce jak se blíží opatrným krokem, přišel ke mně a ptá se: „Rytíři máš odvahu a kuráž na to, abys mi přinesl několik šupin z draka?" Já se na něho vážně podívám. „Podle toho jaká bude odměna?" řekl jsem se lhostejně. „Můj vzácný pane, ten drak střeží obrovský poklad," dodal stařec a pohlédl na mě s neskrývavým očekáváním. „Opravdu?" zeptal jsem se. Stařec začal radostně přikyvovat. „Pro takového statečného rytíře jako jsi ty, nebude žádný problém draka zabít a získat tak obrovské bohatství." Já pyšně přikývl.,,A kde má doupě?" Stařec sebejistě pronesl: „Já jsem ho jednou zahlédl, jak prolétal nad krajem a sledoval jsem ho až do Ledových hor." Poté mi už více neprozradil a otázal se zda přijímám. Bez větších závazků jsem přijmul.
   Když příštího dne vystoupilo slunce na obzor, jeli jsme já a ten zvláštní stařec, směrem k Ledovým horám. Stařec po chvilce jízdy řekl:,,mám jednoho starého, dobrého přítele, pane. Jestli dovolíte, mohl by jet s námi?" Já se nezaujatě otázal: „kdo je to?" Následovala rychlá odpověď: „je trpaslík a jmenuje se Borron. Znám ho už nějakou dobu a musím říct, že je opravdu dobrý bojovník." Bez delšího přemýšlení jsem svolil, že může jet s námi. Trpaslík se k nám přidal ve městě Noru. Velmi rychle jsme se seznámily a pokračovali ve výpravě. Při zastávce, asi po šesti hodinách jízdy, jsme se usadili do trávy a pustili se do jídla. Sýr, pečené maso, chléb. „Dnes budu držet hlídku já," řekl jsem, ne moc spokojeným hlasem. Prosedět noc ve zbroji není zas tak nic příjemného. Kdysi mi to nevadilo. Ale dnes? Klouby a záda mě bolely už jen při pomyšlení na noc. No, co se dá dělat. Vybalil jsem meč a sedl jsem si k rozdělanému ohni. Noc přišla tak rychle jako odešla.
   Ráno jsme vyrazili velice brzy. Ledové hory se nám rýsovali před očima. Netrvalo dlouhou dobu a dorazili jsme na jejich úpatí. Po dvou hodinách stoupání stařec rozrušeně zamířil k drobnému vrcholu, kde by podle jeho slov měla stát jeskyně, dračí jeskyně. Opravdu tam byla. Tasil jsem. Už nejednou jsem skolil draka. Borron byl očividně rozrušený. Se sekyrou se postavil po mém boku. „Tak na něj pánové," řekl stařec a podal nám zapálenou pochodeň. Vešli jsme. Obklopily nás stěny jeskyně. Borron vykřikl nervózně: „Tak pojď ty bestie!" Zaburácení. Náhle se ze tmy vynořuje hlava draka. Než kdokoli zareagoval, Bonnor byl v jejích čelistech. Z posledních sil seká a seká, ale moc ho nezraňuje. Všude je Bonnorova krev. Já se vzchopím a seknu mečem. Rozrazím mu několik šupin a zase krev. Drak bolestí zajekne. Odhodí Bonnora na zeď. Je již mrtev. Sekám znovu. Otáčí se na mě. Pařát mě chytne a z mé zbroje je trocha zdeformovaného železa. Vylétne ven. Zahlédnu jen, jak stařec běží dovnitř jeskyně, pro poklad. Za letu bodám a bodám. Krev mi stéká po těle. Drak ztrácí svou sílu a pomalu padá k zemi. V bolestech mě pouští nad tržnicí, kde je plno vyděšených lidí. Padám na stánky prodávajících a jako zázrakem to přežiji. Drak mi ale odlétá na neznámé místo a už ho nikdy v životě nespatřím.
   Takto končí můj příběh drakobijce.

[ Nahoru ]




Přidat k oblíbeným
Anketa:

Výsledky anket

Kniha uživatelů



Naše ikonka:
Stránky o Dračím Doupěti - mnoho doplňků a příjemné prostředí

Partner:
Cult of the Dragon a vše co k tématu fantasy patří naleznete zde!
Spřátelené stránky:
Profesionální stránka věnovaná jedné z nejlepších RPG!
Mnoho informací z okolí Pána Prstenů a jeho filmového zpracování
Fantasy měsíčník
Nekomerční modul pro DrD



















Založeno 5.2.2003 (ve spolupráci s hráči - Merry, Dugeons, Artholl, Maleax, Thorin, Barlock). http://poutnikovakrcma.wz.cz©